Vápník patří mezi minerální látky, které si většina lidí spojuje především s kostmi. Ve skutečnosti je důležitý nejen pro zdraví kostí a zubů, ale přispívá také k energetickému metabolismu, ke svalové činnosti a podílí se na funkci trávicích enzymů i nervových přenosech. Vápník a jeho vstřebávání přitom souvisí i s dalšími minerálními látkami a vitamíny. Příkladem jsou hořčík nebo vitamín D.
Hořčík a vápník: jak spolu souvisejí
Vápník a hořčík využívají při vstřebávání a následném hospodaření v organismu některé společné mechanismy a mohou využívat k přesunu z trávicího ústrojí do krevního oběhu stejné transportní cesty. Při užívání vysokých dávek společně mohou o tyto cesty „soutěžit“, a to může vést ke sníženému vstřebávání obou, nebo jednoho z nich. Pokud tedy přijímáte velkou dávku vápníku, může vaše tělo upřednostnit jeho vstřebávání před hořčíkem.
K ovlivnění vstřebávání u hořčíku a vápníku může docházet zejména při užívání doplňků stravy s vysokými dávkami těchto minerálních látek. Proto je vhodnější vybírat takové doplňky stravy, které obsahují buď jednu, nebo druhou složku. A ty užívat v různých částech dne. V případě multivitamínů kombinujících nižší dávky nemusí k ovlivňování docházet, přesto může být vhodné poradit se s odborníkem.
Nejde o obsah jedné kapsle
Při užívání doplňků stravy s vápníkem je důležitý celkový příjem minerálních látek, a to jak ze všech užívaných doplňků, tak z jídelníčku. Zatímco na vápník jsou bohaté například mléko, jogurt, sýry, ale také brokolice, kapusta, rukola a ořechy, hořčík se přirozeně nachází v běžné pitné vodě (z té získáváme až desetinu denního příjmu hořčíku), zelených druzích zeleniny, luštěninách, bobulovitém ovoci, pomerančích nebo banánech.
Hořčík a vápník: kdy má smysl myslet na oba
Příjem vápníku a hořčíku v běžném jídelníčku není třeba sledovat. Jejich vzájemný vztah je ale užitečné zohlednit ve chvíli, kdy se příjem z více zdrojů začíná sčítat. Typicky například tehdy, když člověk užívá několik doplňků stravy současně nebo když jeden přípravek obsahuje více minerálních látek. Proto je vhodné:
- stravu vnímat jako přirozený zdroj obou minerálních látek,
- sledovat obsah vápníku a hořčíku ve všech současně užívaných přípravcích,
- nepovažovat vysoké množství těchto látek v doplňcích stravy automaticky za výhodu,
- nezapomínat na dostatečný příjem vitamínu D.
Do hry vstupuje také vitamín D
Do hry vstupuje také vitamín D – a s ním se vztah vápníku a hořčíku ještě více propojuje, protože každá z těchto tří látek ovlivňuje, jak dobře tělo využije ty zbývající dvě. Vitamín D přispívá ke vstřebávání a využití vápníku (a fosforu) a k udržení normální hladiny vápníku v krvi. Podílí se tedy na transportu vápníku ze střeva do krve, ze které následně putuje do kostí. Vztah vitamínu D a hořčíku je však jiný a do značné míry obousměrný: hořčík se z fyziologického hlediska účastní metabolismu a aktivace vitamínu D, protože řada enzymů, které vitamín D převádějí na jeho aktivní hormonální formu a následně regulují jeho hladinu, souvisí s hořčíkem. Zároveň aktivní vitamín D podporuje vstřebávání hořčíku ve střevě, takže při dostatečné hladině vitamínu D může tělo efektivněji doplňovat i zásoby hořčíku – vzniká tak jakási smyčka, díky níž každá látka napomáhá rovnováze té druhé.
Zdroje:
https://www.szpi.gov.cz/soubor/voditka-szpi-2024-prilohy.aspx
